Duše sebevrahů nenalézají klid. Proč podle andělů sebevražda není řešením?
Dobrovolný odchod z pozemské roviny není nikdy řešením. Je to základní myšlenka všech poselství, která andělé na toto téma lidem zprostředkovávají. Jelikož se stále chmury dostávají do duše mnohým lidem, rozhodla jsem se s vámi podělit o své zkušenosti. Od roku 2011, kdy se věnuji andělské terapii, jsem na sebevražedné sklony narazila nejednou. Duše sebevrahů bohužel kýženého klidu nedosahují.
Duše je křehká. Potřebuje pravidelnou péči, zájem, dostatek lásky, laskavosti, ocenění. Všichni jsme do pozemské roviny přišli naplnit své poslání. Každý z nás má svou osobní misi. Nikdo z nás není v pozemské rovině jen “na dovolené”. Někteří z nás již v pozemské rovině byli, vracejí se opakovaně. Někdo je na Zemi úplně poprvé.
KDY SE NAŠE DUŠE NALOMÍ?
Naše duše je od útlého věku zkoušena. Nejrůznější emoce a energie vnímáme již od početí. Dokonce už v těhotenství do sebe jako houba nasáváme emoce a pocity rodičů i jejich okolí. Porod je pro mnohé největším otřesem. Způsob, jakým se narodíme, může zanechat první šrámy na duši. Jako malé děti postupně přivykáme pozemské rovině. Jak čas plyne, přicházíme o naše jasnozřivé schopnosti. Ty nejvíce zabíjí negace, kritika, pochybnosti a strachy, které k nám z nejbližšího okolí proudí.
Někteří z nás jsou velice citliví. Jen s velkými obtížemi dlouhodobě odolávají psychickému tlaku. Špatně snášejí stres a neshody. Tito lidé potlačují sami sebe, aby mohli vyhovět požadavkům okolí. Andělé vždy otevřeně připouštějí, že největšími učiteli v našem životě jsou naši nejbližší, naše rodina. Často jsme jako malé děti rukojmími svých rodičů, na kterých jsme závislí. Malé děti nemají právo volby, nemůžou změnit rodinnou situaci či odejít.
Někdy se toho nahromadí příliš. Duše zoufale křičí o pomoc, jen to není vidět. Na první pohled často vůbec není možné poznat, že se něco děje. Ráda bych s vámi sdílela svůj příběh, kdy jsem se poprvé setkala s nalomenou duší.
MYLNÁ PŘEDSTAVA SEBEVRAHŮ
Na terapii přišla mladá, pohledná žena. Chtěla od andělů zjistit, kam má dál ve svém životě směřovat. Uvedla jsem, že se tedy andělů zeptáme. Náhle mi do hlavy přišel pokyn: “Zeptej se jí, jak to udělá.” Ztuhla jsem a měla jsem pocit, že špatně slyším. Odpověděla jsem ve svém nitru: “Cože, andělé, opravdu? To musí být nějaký omyl. Jak to bude vypadat, když předám toto poselství? Podívejte se na ni, pohledná, krásná, úspěšná. A já mám jako první informaci sdělit otázku, jak se hodlá zabít? Bude si myslet, že jsem úplně mimo.” Byla jsem tehdy nejistá, terapie se uskutečnila před téměř 10 lety, kdy jsem se svou praxí začínala. Zpátky mi přišel stejně skálopevný pokyn: “Zeptej se jí, jak se zabije. Je to důležité.”
Dodnes si pamatuji, jak jsem se cítila. Bylo mi těžko, nebyla jsem schopna toto andělské poselství vyslovit. Andělé mi pomohli, dodali mi odvahu, abych mohla otázku předat dál. Zeptala jsem se. Žena se na mne podívala a naprosto klidně odpověděla, že ve svých představách zvažovala, že by sáhla po práškách. Úplně mne mrazilo. Byla jsem v šoku.
“Andělé, co teď? Co mám dělat?” zeptala jsem se.
“Řekneš jí pravdu, co se stane s její duší, když to udělá,” uslyšela jsem.
“Jak to mám vědět? Potřebuji Vaši pomoc.” Andělé mne vedli dál tímto mrazivým sezením: “Máš právo volby, jsi zodpovědná sama za sebe. Jde o Tvůj život. Vnímáme, jak se cítíš. Existuje cesta ven. Podpoříme Tě, pomůžeme Ti najít východisko. Vezmi si zpět svůj život. Máš mylnou představu, že smrtí vše skončí a dosáhneš klidu. Vnímáš sebevraždu jako lehké řešení své situace. Ale vše je jinak, než si myslíš. Nemusíš se bát, peklo není. Ale Tvá duše si vezme s sebou vše, čím se tady a teď trápíš. Sama před sebou a svým utrpením neunikneš. Nikam. Vše si vezmeš s sebou. Uvízneš v meziprostoru. Nebudeš ani v pozemské rovině, ani v nebi. Budeš uvězněná se svým utrpením, které se otisklo do Tvé duše. Staneš se svým vlastním vězněm v nekonečnu tmy. Pokud chceš dosáhnout klidu, vše můžeš změnit pouze v pozemské rovině. Únikem se nic nevyřeší. Budeš čekat, až na Tebe vyjde řada a znovu se narodíš do pozemské roviny. Znovu si budeš v rámci své osobní zkoušky odžívat to samé, ale v mnohem horší formě, abys splnila vyšší poslání své mise i s úroky, jelikož sis předčasně vzala život. Vytoužený klid tedy nepřijde. Zůstaneš ve společnosti nízkých energií, které Ti podsouvají, aby ses zabila, abys jim mohla dělat společnost v jejich nudné temnotě.”
Předala jsem klientce slova andělů přesně podle jejich interpretace. Ženu poselství zarazilo. Byla vyvedena ze svého omylu, že sebevraždou nalezne kýžený klid. Prozřela, získala zcela nový rozměr. Později se mi ozvala a já jsem s radostí zjistila, že žena dala na doporučení andělů a proměnila svůj život. Začala žít bez přetvářky, stala se naplno sama sebou. Jak přiznala, nebylo to vůbec lehké. Ale podařilo se.
DUŠE A MASKA SEBEVRAHŮ
Od té doby jsem ještě mnohokrát byla při terapiích anděly vedena, abych předávala pravdu o tom, co se stane s duší sebevrahů. Pokaždé následovalo překvapení, že duše sebevrahů po smrti nedosahuje klidu.
Na první pohled často není na lidech, kteří si chtějí vzít život, vůbec nic znát. Chovají se standardně – jak andělé říkají – nasazují si svou každodenní masku. Přetvařují se, že je vše v pořádku. Uvnitř ale svádějí těžký boj o přežití. Postupně se pak dostávají do fáze, ve které je jim již všechno jedno. Touží pouze a jedině po úniku a klidu.
Andělé popisují vývoj duše sebevrahů následovně. Při prvních myšlenkách o ukončení života duše výstražně volá o pomoc. Při dlouhodobém trápení bez řešení začne jedinec plánovat, jak a jakým způsobem odejde. Třetí krok je zlomový. Dochází k častému a opakovanému přemýšlení nad konkrétním koncem. Čtvrtá fáze již bohužel přináší činy.
SEBEVRAŽDA NEPŘINÁŠÍ KLID NIKOMU
Při terapiích jsem zažila i druhou stranu této svízelné situace. Rodinu, pozůstalé, kteří žili s velkou bolestí a výčitkami, že nedokázali zabránit tomu, aby si jejich milovaná osoba vzala svůj život. S ještě větším traumatem se pak vypořádávají ti, kteří svou milovanou blízkou osobu našli bez známek života. Není to jen o sobeckém úniku. Každý sebevrah by si měl uvědomit, jaké za sebou zanechává stopy. Bolest, zoufalství a nikdy nekončící výčitky, že se všemu dalo zabránit. Nikdo z dětí nechce nosit na zádech nálepku – “to je to dítě, jehož rodič spáchal sebevraždu”.
Zlomená duše často zůstává uvězněna v agresi, výčitkách a zlobě. Ponižuje samu sebe. Tím se ještě více týrá. Vidí vše pouze černě a tragicky. Vždy vede cesta ven. Řešení a změna je dosažitelná pouze v pozemské rovině.
Kdykoli přišla řeč na sebevraždu, ptala jsem se klientů, proč mi své úmysly při terapiích sdělují. Nejsem lékař, odborník, nemůžu jim poskytnout okamžitou úlevu, pomoc. Není v mých možnostech jim předepsat lék na zklidnění.
“Říkám vám pravdu, protože vím, že mě nemůžete nikam zavřít.” Taková byla nejčastější odpověď. Klienti se styděli sdílet se světem pravdu o tom, jak se cítí. Měli strach z léčby. Když je duše bolavá a dlouhodobě se nic nedaří změnit, je důležité umět si říci o pomoc. Andělé zdůrazňují, že pouhopouhá myšlenka na to, že byste si vzali život, je alarmující. Vždy láskyplně opakují, že každá situace má řešení. Vše se dá změnit, uchopit jinak, zvládnout. Nikdy nejste na nic sami. Nemusíte se stydět, pokud potřebujete odbornou pomoc. Je důležité hledat řešení, věřit v ně. Někdy může trvat, než najdete správného lékaře, se kterým budete souznívat. Nikdy se nenechte odradit, máte právo konzultovat své zdraví a psychický stav na více místech.
Speciální andělská konzultace prostřednictvím Skype či Facebook Messengeru
Mgr. Eva Laštovičková, DiS.
Motivační speaker, andělský průvodce, kouč na cestě osobního sebepoznání. Posel andělských zpráv. Autorka andělských meditací. Komunikuje s anděly a zázračným světem Univerza. Její osobní heslo zní: “Ano, používejme ve svých životech duchovno, ale zdravým a vyváženým způsobem.”
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Zaujalo Vás toto čtení? Objevte další zajímavosti ze světa zázraků.
Pro vkládání komentářů je nutné, abyste se přihlásili ke svému facebookovému profilu.